Barunka Jámosová na Blog.cz

Co posloucháte a co jsme poslouchali v mládí? Ono to mládí možná zní hrozně blbě, ale já si nějak připadám staře, prostě už nejsem to patnáctiletý nebo osmnáctiletý ucho. Táhne mi na pětadvacet a tak si říkám, že by to chtělo nějakou tu rekapitulaci. A vzhledem k tomu, že mě trošku vyděsila jedna dívčina, s kterou jsem měla před nedávnem měla tu čest, prohlášením, že její nej. zpěvák je Bieber, rozhodla jsem se alespoň trochu prozkoumat váš hudební vkus. Samozřejmě pokud budete spolupracovat.

Vzhledem k tomu, že v mém okolí, většinou bývám nejmladší, ani nevím, co vlastně generace maturantů a mladších dneska poslouchá. Ale Biebra a spol. sem měla za favority +- patnáct.

Pro mě samotnou asi bude trochu problém si vzpomenout na své favority před deseti lety. Ale snad dám něco málo dohromady.

První co mě napadá jsou samozřejmě moji milovaní Pejsánci v čele s:

Zbožňuju je asi od šesti let do dnes

Pak tu máme Divokýho Billa. Tábornická Plakala. Objeveno asi o rok dřív, než začali vévodit rádiu. První dvě CD mám pořád v počítači, ale popravdě, i když je to stále chytlavé, už si je neposlechnu, možná bych občas měla, abych oprášila staré vzpomínky.

Úplně jsem zapomněla na MIG 21. Ježiš, jak těch sem se naposlouchala. Ale bohužel u těch dneska musím, říct, že už je dosti nesnáším. Škoda, ty texty sou pořád hrozně vtipný!!!!

Tak sem se pěkně překlenula přes čtrnáctý a patnáctý rok. Tam byla takzvaná těžce intelektuální a snad i duchovní léta. No.... Popravdě až na to, že sem poslouchala Kryla a pak jakýsi meditační CD, sem ani intelektuálně ani duchovně založená nebyla. Ale určitě strašně důležitá:-D Dalšími oblíbenci však byli Black More Night, bohužel do teď sem se nedokopala si to CD nahrát do počítače, takže neposlouchám.

Jak šly roky dál, začala sem se čím dáů víc ponořovat do folku a možná i trochu folkloru. Čechomor, Hradišťan, Urlychovci, Jablkoň, Nohavica, Pavlica, Redl......A společně s nimi i tzv. dechno a SKA. Traband, Veselá zubatá, dnes Poletíme. A od Poletíme jsem si i vybrala další ukázku.

kouzelný klip, není-liž pravda?

V době maturity mě zastihla GAGA MÁNIE a znovu jsem objevila věčné Brouky.

Další roky jsem byla celkem věrná svému folku a začala jsem zlehka přičuchávat k americkýmu country, ale stejně jako to české mě úplně neoslovilo, takže mi sice občas přehrávač něco pustí, ale už ani nevím o koho de.

Měla jsme i období soundtracků, ale snad až na hříšný tance a Moulin Rouge mě nic dlouhodobě neoslovilo. Snad jen Forest Gump, Pulb Fiction a Bout of Rock, jenže ty jsou složený ze starých dobrých pecek, takže o žádno novinku se stejně nejedná.

V poslední době beru největší inspiraci v Reflexu. V zadu mají vždycky nějakou recenzi plus pošlou několik, nových i starých interpretů vybrané osobnosti a ta to má za úkol zkritizovat, nebo pochválit. A to už jsme se dostali do současnosti, kdy největší dojem na mě udělala někdy loni Adele a před nedávnem franouzská zpěvačka Zaz.

ohrané ze všech stran, ale stejně je to pecka!!!!

Sice se mi na YT nepodařilo najít tu co sem přímo chtěla, ale neva, i tato je pěkná.

Tak to bude asi vše. Co jste poslouchali vy? A co posloucháte teď?

Celé dopoledne jsem si lámala hlavu, co napsat S.L.A.D.K.O.S.T.I.

No jasně, potěšení, dobroty, něco hříšného, dieta, obezita, zkažený zuby. Jenže nic, co by mě nějak pořádně nadchlo. Snad jedině to, že mám v ledničce čerstvý jahody, smetanu, z které ušlehám šlehačku a jako trumf v rukávu, nebo spíš teda v mražáku ještě čokoládovou zmrzlinu. Jenže tu si dáme až večer, rozhodla mamka. Takže stejně smůla.

A pak mě to napadlo!!!! Jak prosté milý Wantsne. Vím proč mě nic nenapadá, protože mi to už hraje v hlavě. Určitě to není nijak originální, ale je to prostě Lollipop!!!!

Takže pokud se mi to nějak rozumě podaří vložit, pořádně si osolme repráčky a deme tancovat!!!!

http://www.youtube.com/watch?v=6md5RSnVUuo

Muži, kteřínenávidí ženy

Muži kteří nenávidí ženy (film, USA)

Nejdříve bych asi měla říct, že poměrně hodně nemám ráda Craiga, ale i přes to, jsem byla na film zvědavá. Už jen pro porovnání se Švédsku verzí. Většinou mě dost irituje vědomí, že Američané prostě musí přetočit každý jen trochu povedený ne-hollywoodský film. Ale v tomto případě si nejsem zcela jistá ani úspěchem Švédů, kteří se ne zcela striktně drželi předlohy což mělo za následek občasný, asi hodinu a půl dlouhý chaos. Naopak v Hollywoodu se pokusili do filmu vměstnat celý příběh. Samozřejmě ani v tomto případě nejde o věrnou kopii a kde co bylo jinak nebo alespoň jindy, ale to by jistě trpělivý divák odpustil. Spíš mi však přišlo, že v půlce filmařům došel dech a po zdařilé první polovině film ztrácí tempo o napětí nelze ani mluvit. Scéna které jsem se upřímně bála skončila dřív než začala a vlastně ani nebylo vysvětleno co se tam celé ty roky dělo. Nebo mi to ušlo? A teď už jen v rychlosti, hlavním želízkem, kvůli kterému dávám přednost zámořskému zpracování je Rooney Mara coby Lisbeth. Nemohu souhlasit s většinou, která preferuje Noomi Rapace. Hrála jistě dobře, ale nebyla to Lisbeth, tou je pro mě Rooney.

http://www.csfd.cz/film/279569-muzi-kteri-nenavidi-zeny/

Musím říct, po dlouhé době se tu pro mě objevil krásný příběh, který byl velice vkusně převeden na filmové plátno. Možná bych měla výtky k prvním dvaceti minutám, kdy jsem přemýšlela, jestli přeci jenom nemám vypnout televizi a sáhnout po knížce, a posledních pět minut bylo těžce amerických. Ale jinak na mě dýchalo kouzlo Londýna, kde se sny přes noc neplní a za každý kousíček svého štěstí musíte vypotit nějaký ten litřík krve. Herci hráli skvěle a i maskéři, především na hlavním hrdinovi, odvedli výbornou práci. Věřila jsem mu každý další rok a vypitou skleničku whisky, či co to vlastně pil. A jediné co teď zývá mě, je prohledat knihkupectví, sehnat knižní předlohu a celý příběh si vychutnat ještě jednou.

http://www.csfd.cz/film/276839-jeden-den/

Každé ráno ji pozoruji. Jak vstává, čistí si zuby, obléká se do práce. Pije čaj a smutně ukusuje krajíc chleba. Zase ji čeká další den. Vidím její cizí smutnou a strnulou tvář, kdysi v ní byl úsměv. Někdý šťastný někdy mírně nešťastný, ale vždycky to byl úsměv. Oči se dívaly před sebe a pozorovaly vše, co se před ně postavilo. Dnes mají všechnu tyto předměty dar neviditelnosti. Pokud do nich nenarazí jako by neexistovaly. Po nárazu se jim však už slušně neomluví, naopak se na ně oboří, jakoby za tu nešikovnost či špatné umístění sami mohly. Je jí to sice líto, ale nadále kolem nich chodí a předstírá, že tam nejsou.

Celý den stráví v práci kterou nenávidí. V každé volné minutce se dívá na display telefonu, jestli jí nevolalo nějaké cizí číslo, které by ji na pohovor. Ačkoliv ví, že i kdyby ji pozvali, nejspíš by ji nikdy nepřijali. Touží však alespoň po té kapičce naděje, po krátkém nadechnutí a vyplavání z moře beznaděje a sevřenosti. .......Zase nic, nikdo nevolá, jako každý každičký den...... Usedá tedy k pracovnímu stolku, nasazuje sluchátka a čekají ji další čtyři hodiny obtěžování druhých. Ještě že tady alespoň slušně platí a i když ty peníze nenávidí ještě dřív než jí příjdou na účet, tak moc dobře ví, že jí NIC jiného nezbývá.

Večer příjde domů. Opět smutná a utahaná, i když tak se už probudla. Jde ještě na krtkou procházku se psem, hodí do sebe večeři, přečte pár stránek v knížce, nebo se podívá v rychlosti na nějaký film a pak, už se jí oči stejně klíží a rychle usne.

Naštěstí ji nikdo dnes nenapsal, nikam nezval nechtěl si s ní povídat. Bojí se. Ví, že takovýmto tempem o všechny příjde. Ale je tak unavená, že ani nemá čas si s tím dělat starosti. Jediné co chce je utéct. Rozeběhnout se přesně jako Forrest Gump a nezastavovat. Běžet dál, dál a dál. Dokud by neopadla vyčerpáním......

Dřív sem ji nepozorovala, dřív jsem byla její součástí. Smaly jsme se, chodily ven, do divadla, na koncerty, na pivo. Jneže pak nás potkalo několik karambolů a ona mě nechala ve své minulosti. vzpomene si na mě a občas mi i zamává, ale nkdy nepozve dál. Potřebovala by aby jí někdo rozevřel oči, opět v ni věřil a dal jí najevo svou lásku. Aa sama si musí uvědomit, že její pravé JÁ není pouze černobílé a že i když to teď bolí, třeba ta bolest někdy přejde a možná se i znovu vrtí, ale to patří k životu. Nesmí se před ním zavírat.

Vždy jsem si přála stát na náměstí a zvonit klíči. Cítit atmosféru soudržnosti. Dnes se mi toto přání bohužel splnilo. Stála jsem na náměstí a zvonila. Dnes bych si, aby tomu tak nebylo.......................

O T.G.Masarikovi se říká., že byl naším tatíčkem. Václav Havel byl však naším otce, bratrem, učitelem a hlavně přítelem. Bojoval za naše práva, svobodu a lepší život. Kdekdo s ním nesouhlasil, ale snad každý si ho vážil, nebo by rozhodně měl. Celý svět zchudl a prázdné místo jen z těží půjde zaplnit.

Před několika lety byl nominován na Nobelovu cenu za mír. Nedostal ji a já si myslím, že tato obrovská chyba by se měla napravit, protože Česká republika je tak velká, jak velké jméno mu NÁŠ PAN PREZIDENT udělal.

Správné je uctívat minutou ticha, já bych však zvolila hlasitý potlesk, aby byl slyšet i tam nahoru, aby se vědělo, že jsem nezapomněli a nezapomeneme.

TAM KDE JE KONEC JE I ZAČÁTEK

TEN VŠAK JE ZAHALEN- ZTRÁCÍ SE

TY NAJDEŠ HO JEN

TASÍŠ-LI DÝKU

TA PROBODNE SRDCE TVÉ

TAK ZEPŘEL JSI

TVÁ NADĚJE SE ZRODÍ

TOHLE JE KLEC

A NENÍ ÚNIKU

SLZY JSOU POZA

JEN TY SÁM SEBE ZNÁŠ

V TVÉ VÍŘE, UŽ MÍSTO NEZBÝVÁ

NADĚJE ZEMŘELA

I TY UMÍRÁŠ,,,,,